Fredriksson

pravděpodobně sedí v Desítce a pije pivo. V tuhle dobu tam aspoň obvykle bývá."
"Pojedu s vámi," překvapil je Martin Beck."Vezmeme si Mänssonovo auto. Dal jsem mu jedno z našich."
Bengt Fredriksson, výtvarný umělec a rváč, seděl opravdu ve své hospodě na Starém Městě. Byl velmi tlustý, měl objemný, nepěstěný ryšavý plnovous a šedivé rozježené vlasy. Kromě toho už byl opilý.
Ve filmovém ateliéru v Solně je vedoucí natáčení zavedl dlouhými, klikatými chodbami do rohu.
"Za pět minut bude Frostensson natáčet jeden záběr," řekl."Je to jeho jediná věta v celém filmu."
Stáli v bezpečné vzdálenosti, ale v prudkém světle reflektorů viděli uprostřed chaosu kabelů a odšoupnutých kulis zřetelně scénu, která představovala interiér jakéhosi obchůdku.
"Dávejte pozor!" hulákal režisér."Ticho! Natáčí se. Kamera.
Stop."
Muž v řeznické čepici a bílém plášti vstoupil do kužele světla a řekl:
"Co si budete přát, prosím?"
Frostensson tu větu musel opakovat pětkrát. Byl to hubený, plešatý drobný mužíček. Koktal a kolem úst a koutků očí mu škubal tik.
O půl hodiny později zabrzdil Gunvald Larsson dvacet pět metrů od vrátek k vile Björna Forsberga ve Stocksundu.
Na zadním sedadle seděli Martin Beck a Rönn. Otevřenými dveřmi garáže byl vidět černý mercedes největšího typu.
"Měl by každou chvíli vyjet, jestli chce na ten oběd přijet včas," poznamenal Gunvald Larsson.
Čekali patnáct minut, než se dveře vily otevřely a na schodech se objevil muž s blondýnou, se psem a asi tak sedmiletou holčičkou. Políbil blondýnu na tvář, dítě zvedl a objal, pak šel dlouhými, rychlými kroky ke garáži, nasedl do auta a odjel.
Holčička mu poslala vzdušný polibek, smála se a něco za ním volala.
Björn Forsberg byl vysoký, štíhlý, jeho obličej byl jako vystřižený z ilustrovaného týdeníku, měl výrazné rysy, přímý pohled. Byl opálený a pohyboval se s lehkostí sportovce. Na sobě měl volný šedý kabát a byl bez klobouku. Vlnité vlasy si česal dozadu. Na svých osmačtyřicet let vypadal mladě.
"Jako Olsson," řekl Rönn."Zvlášť postava a šaty. Totiž kabát."
"Hm," odtušil Gunvald Larsson."Jenom s tím rozdílem, že Olsson nosil tři roky starý hadry, za který dal tři stovky ve výprodeji, a tenhle za ně dal pět tisíc. Ale toho si takovej Schwerin nevšimne."
"Po pravdě řečeno, já taky ne," přiznal se Rönn.
"Ale já jo," řekl Gunvald Larsson."Lidi se smyslem pro kvalitu ještě naštěstí nevymřeli. Jinak by mohli stavět bordely na Savile Row."
"Kde?" divil se Rönn.